Jdi na obsah Jdi na menu
 


Áda a Pantera

17. 1. 2007

Obrazek

Dobrý den přejeme všem pracovníkům Nadace na ochranu zvířat i jejich svěřencům!

Protože už jsme se zabydlely a usadily, podáváme obrazové hlášení z nového domova:

Obrazek 

Fotky nahoře asi poznáváte, jsou ještě od Vás. A tady jsou ty od „NÁS“:

Jsem tady sice služebně mladší, ale protože jsem aktivnější a ukecanější, budu komentovat

já – ÁDA. Panička mě sice napřed chtěla přejmenovat, ale pak všichni usoudili, že to jméno je prostě přesné a tak ho jen jemně změnili na Adina Mandlová – mám prý oči mandlové a jsem prý fakt hérečka… :o)

Obrazek

Moje kámoška se jmenuje PANTERA. Je sice starší, ale já ji určitě brzy přerostu (chodím ji totiž docela často užírat z její misky). Ona sice dělá, že se se mnou moc nekamarádí, ale když byla teď

nemocná, tak byla docela ráda, že jsem s ní jezdila k vám na kliniku, aby se v tašce sama nebála a tak se teď se mnou někdy i honí a přetahuje o peříčko, ale moc dlouho ji to nebaví a pak mi, když nedám pokoj, třeba i „nafackuje“! A zasyčí, nevděčnice jedna…

Ale mi to nevadí, já se zabavím sama -  třeba s myškami. Cvičím bojové umění. Chcete důkaz?

Obrazek

Ale když jsem utahaná, nechá mě Pantera spát i kousek od sebe, ať mi není smutno

Já totiž občas vzpomínám na bandu z útulku, měla jsem tam kamarády a taky maminku, a tak si někdy lehnu do podobné „klece“ a vzpomínám. Většinou když v ní panička přinese prádlo. Krásně to voní, já se tam zahrabu a když mě panička najde, tak se jako zlobí a říká: Adino, já tě jednou přežehlím… :o)

A já na ni koukám přes ty mříže a říkám si – takhle jsem ji viděla poprvé, bylo tam moc lidí a já jsem se polekala, hrozně jsem syčela, prskala a vrčela jsem v rohu až jsem je vystrašila tak, že utekli. Ale moje panička mluvila s paní Strišovou a pak se na mě přišla podívat ještě jednou a sama a to už jsem na ni syčela jen trochu. A ona řekla – vždyť ty jsi takový drobek, jako naše Pantera, snad si budete rozumět. Ale paní Strišová mi musela ještě znovu pomoct..

Obrazek

Ona totiž Pantera zezačátku byla ze mě moc nešťastná, když jsem ji pořád honila, její páníček byl nešťastný z ní a z něho zase moje panička a tak mi říkala: holky, jestli vy si na sebe nezvyknete, budeš muset jinam… Byla z toho smutná a psala paní Strišové, co má dělat a ta ji napsala o svých kočičkách o tom, že všechny si hned nepadnou kolem krku a že to chce někdy více času a ať mi dá ještě pár dnů šanci, že jsem taková divočina proto, že jsem tak dlouho neměla tolik prostoru na běhání a zkoumání a vyvádění lumpačin… A taky mi asi poslala telepatické varování a já ji poslechla. Moje panička si pak ještě přečetla jiné příběhy kočiček a říkala si, že když jsou tak hodní a obětaví lidi, kteří si vezmou kocourka s postižením, jako je třeba Tailessek, tak to by bylo od ní moc ošklivé nepostarat se o divočáka, ale úplně zdravého! A tak domluvila mi, Panteře i jejímu páníčkovi a řekla, že teď jsem prostě člen rodiny a basta.

Obrazek

Lidičky, já ji za to mám tak ráda, že bych ji někdy samou láskou snědla! Ale jen ji! Ona mě může pohladit kdykoliv, to jsem hned celá nadšená.Vrním a chci se ji stulit ke krku, ale to se mi podaří, jen když ji stihnu v posteli – jinak ho má moc vysoko a když se tam chci po ní vyšplhat, tak nevím proč ječí au,au?!? Když mě ale zvedne, tak ji položím hlavičku k uchu a vrním a vrním… a lidi – ona vrní taky! Povídá si se mnou v moji řeči, ale má špatný přízvuk, tak ji moc nerozumím. Ale to chce víc konverzace a bude to lepší. Zatím totiž mluvila spíše psí řečí – kromě nás dvou jsou totiž tady i dva pejsci, ale ti jsou na zahradě a panička říkala, že s těmi mě ani Panteru seznamovat nebude, to bychom prý si nerozuměli určitě. S tou menší to zkusili, ale nebyly jsme nadšené spíš naježené a tak jsou psí holky na zahradě a my, holky kočičí, jsme v bytě (ale nám se tu líbí, venku je zima, brrr – sem tam jdeme na balkon a raději hned utíkáme zpátky).

Tak se mějte, všem obyvatelům útulku přeji brzy hodné páníčky a ještě jednou moc děkuji za mě i za Panteru paní Strišové, že se nám postarala o nový domov.

Obrazek

 

 

P.S: Panička mě bere občas na návštěvu o patro níž, ke své mamince a volá na ni: Babííí, vedu ti na návštěvu třetí vnouče! A ona na to – ty nejsi fakt normální. Jiné matky svým dětem zakazujou tahat domů zvířata a ty máš radost, když kluk chce kočku a pořídíš rovnou dvě, o psech ani nemluvím…

Obrazek