Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek
 
 

Jak se daří Tailesskovi?

 

Po půlroce v novém domově, Vám přinášíme čerstvé zprávy

 

(pokud jste nečetli jeho celý příběh od začátku, naleznete vše, co předcházelo v rubrice "Smutný příběh se šťastným koncem-Tailess")

 

 

 

TAILESS A JÁ.                                       ( 18.07.2007)

Haló, haló, proč je koček málo?! Tak se ptá Mach a Šebestová, ale skutečnost je jiná, koček a hlavně těch opuštěných a zraněných je víc než hodně. Některá má štěstí a najde si domov sama, některá se dostane do útulku a ten jí pomůže s umístěním a pak zbudou ty, které se umísťují hůř, nebo vůbec. Zřejmě mezi ty by patřil dnes už víc než 1/2 roku můj, kocourek Tailess. Je to hendikepovaný kocourek po ošklivém úrazu pánve a amputaci ocásku. Ti, co navštěvují stránky Nadace si ho možná pamatují. Ráda bych všem, které to zajímá napsala něco o našem půlročním soužití, o tom jak se žije s takto hendikepovaným kočičákem. 

Obrazek


 Společné začátky byly pro nás oba nové , pro mě navíc nevyzkoušené. Postarat se o potřeby asi 6ti měsíčního kocourka, který neví, že "kaká" a "čůrat" sám nedokáže, to se nedá natrénovat ani nacvičit dopředu. Do toho se musí skočit po hlavě a musí to jít! Tailessek byl už na vše zvyklý a naučený od p. Strišové, která se o něj od operací starala doma.Prošla jsem tzv. proškolením a "rychlokurzem" a doma jsem si už postupně našla nám vyhovující způsoby a péči. Že to nebude jednoduché jsem věděla, ale doma se vše rychle srovnalo, také soužití s mými dvěma kocourky a fenkou Ladou. O tom jsme vám psali už na konci loňského roku.

Obrazek


A čas se dal do svého klusu. Dnes, po víc jak 7 měsících jsme sehraná parta. O jednoho z kocourků jsem přišla, byl vážně nemocen, ale Tailessek spolu s Krejzou a Ladou jsou kamarádi a já nikdy nebudu litovat, že jsem si Tailesska vzala. Jeho způsoby chování, vyjadřování potřeb a zvláštní skřípavé mňoukání, to se dá popsat jen těžko.Stejně těžké je psát za něj, jak se cítí, jak mu je a nakolik si uvědomuje svůj hendikep. Ale co vidím já, je normálně chodící, běhající kocourek, umí se rvát, lítat, když je to popadne, šplhat po záclonách a škubat co se mu zlíbí, tak jak to kočičí puberťáci umí. Je to také veliký mazel, pozornost si umí vynutit kdykoliv se mu zlíbí a těžko se mu odolává. Zdá se mi spokojený a snad i šťastný.

Obrazek


A jak se žije s takovým kocourkem? Jako se zdravým, jenom se musím postarat o vyprázdnění močového měchýře, to znamená 3x denně jej manuelně vymačkat a během dne mu měnit plenky v kalhotkách a postarat se při tom i o hygienu a očistu jeho zadečku. Chvíli mi trvalo než jsem se to nejdůležitější naučila a napoprvé to taky nešlo. Ale pomohli mi u nás v ordinaci a pak se to povedlo poprvé a podruhé a dnes už je to pro mě úkon, o kterém nepřemýšlím. Někdy na něm vidím, že je neklidný, běhá na kočičí wc a to pak bez ohledu na hodiny mu ulevím, jindy se stane, že je bez plenek a sám si trošku ucvrkne, nebo vidím v plenkách, že má mokro. A to je svátek a chválení a radost. Tailessek normálně chodí na stelivo, ale nic tam neudělá, až na tyto výjimky.Používám pruban, kde se prostřihnou otvory pro zadní nohy a ten dobře drží kosmetické čistící tampóny. Přes den dávám slipové a na noc obyč. vložky. Je to jednoduché a funkční. Pokud ho trápí průjem, přidáme obyčejnou vatu, aby nic neztrácel. Zkoušela jsem nejmenší kojenecké plenky, ty na 2,5kg, ale jsou mu moc velké a nedají se použít. Pokud musím odejít nebo ho beru sebou, navleču navrch nastřihnutou slabou ponožku, na bříšku ohrnu a ta zabrání, že by se při hraní ze všeho vysvlékl, nebo mu s tím pomohl kámoš Krejza. Občas se jim to samozřejmě povede! Ráno ho po omytí vždy nechám běhat chvili tzv. naostro, někdy má den, že si vše odbyde a pak je větší část dne bez plenek . K omývání používám heřmánek, nebo chlopici a kojenecké krémy z lékárny. Pokud máme horší den pak přibude i dětský šampón a sprcha. Je hodný, asi ví o co jde a drží. Časově jde asi o 3-5 minut.Také má rád kartáč a vyčesávání. Prostě je to labužník.

Obrazek


Spousta lidí se diví, proč se o něj takto starám, proč ho neutratili a zachraňovali. Těm je zbytečné něco říkat. A ti ostatní, kteří ho u mě poznali vidí, že není tak veliký rozdíl mezi ním a Krejzou, že žije normální kočičí život a o těch problémech asi opravdu neví a necítí je. Málo kdo mu odolá, když si přijde pro pohlazení, chce si hrát, nebo se předvádí. Pro mě není mezi nimi rozdílu. Také musím podotknout, že jsem zaměstnaná, mám domácnost, dva studující syny a spoustu dalších zájmů. Vše se ale dá stihnout, pokud se chce.

Obrazek


 Když jedeme do práce, často nás lidé ve vlaku oslovují, hlavně Tailesska. Láká děti k pohlazení. Ráda to umožním a pak také musím vysvětlit, proč nemá ocásek a proč má na zadečku raneček jako Ferda mravenec. Na převozy v zimě jsme upletli kabátek s límcem a to se také využilo.Tailessek má překrásné zbarvení, stříbrno černé mramorování, někdy má oči žluté, někdy do zelena, kam se na něj hrabe reklama na Whiskas! Docela vyrostl a přibral na váze. Začíná to být pan kocour. A když jsem měla splín a netěšil mě svět, moji kočičáci to poznali a pomohli mi to překonat svou pozorností o mě. Co dodat na konec? I taková zvířátka jako Tailessek si zaslouží pomoc a pozornost. Je jich dost v útulcích a azylech pro kočky . Třeba se lidé péče o ně bojí. Nebojte se, ten pocit stojí za to! A uděláte dobrou věc pro zvířátko, které si samo nepomůže. Oni to poznají a vrací nám to. Stejně jako můj Tailessek, svým chováním ke mě. Změnil mi pohled na kočičí svět, přibrzdil spěch a chvat v životě a vnesl mi do něj svou přítomností spoustu nového, co jsem dříve neviděla, nevěděla a neznala. Proto jsem ráda, že jsme se našli.
Zdravíme všechny v Nadaci, p. Strišovou a všechny, kterým nejsou zvířátka lhostejná. Míla a Tailessek.

Obrazek

 
Tailess a jak to bylo dál.....

 Zdravím všechny kočičí lidičky a jejich kočičí kamarády a konečně se po roce dostávám k malé rekapitulaci a zamyšlení, jak to s námi bylo dál.

 

Je konec září 2008, můj báječný kocourek Tailessek je už víc než dvouletý, narozeniny slavil v červenci, má za sebou kastraci v srpnu 2007, operaci zadní nožičky a právě v září 2006 byl těžce poraněný nalezen, dopraven na kliniku v Ostravě. Takže další dvouleté výročí, tentokrát od svého zachránění a šance na život i když s hendikepem. Obrazek
Kdo zná Tailesska a ví co vše musel překonat, čím vším projít a s čím vším se vyrovnat ví, že je to velký bojovník a statečný kocourek. Dospěl do krásného kočičáka, má 4 kg váhy, je štíhlý a velký sportovec. Je to upovídaný kluk, komunikuje v každé situaci, na zavolání reaguje svým charakteristickým skřípavým "náányaanááá" - "tady jsem, co se děje" !!! Miluje honičky a rvačky s Krejzou a dalším členem smečky, černou kočičkou Sesinkou. Obrazek
Zbožňuje mazlení a hlazení, hlavně v práci, kam se mnou stále jezdí a my se tam máme sami pro sebe, pokud je na to čas a klid. Rád spí pod peřinou, je to krtek tunelář a do teplíčka si najde cestu vždy. Je to sranda, jak čumáčkem hledá okraj peřiny a už se plazí a krtkuje až je celý přikrytý. Má překrásné zbarvení, prostě fešák na reklamu. Je velmi přizpůsobivý, trpělivě a bez bránění snáší co je třeba. Zvykl si na cestování autem a vlakem, kde se chová na kšírách a vodítku jako by to bylo úplně normální.
 
Za loňský rok se toho událo dost, pokusím se to dát zkráceně dohromady a podělit se s vámi Obrazek

 

Kastrace byla na konci srpna a Tail se rychle oklepal a stejně jako Krejza se se vším vypořádal.

 

 V září poprvé cestoval do Ostravy k "druhé" paničce na 14 ti denní pobyt a předvedl nám jak si s tím nemusíme dělat hlavu, protože on je doma všude. Zvládl to na výbornou.
Obrazek
 
Na sv. Václava se u nás na dvorku objevil černý kocourek, Čert. Spal s fenkou Ladou na lavičce a hned do domečku, jako by tady bydlel odjakživa.Do smečky se začlenil bez problémů a co ho stihli kluci ve rvačkách naučit, určitě v budoucnu využil.Po pár dnech jsem dohledala komu se zaběhl, ale protože o něj neměli zájem zůstal u nás. Vyléčili jsme těžké chrčení a rýmu a po 2,5 měsících jsem ho umístila k hodným lidem, které znám a občas se za ním zastavím. Je z něj krásný kocour a je miláčkem rodiny.

Obrazek

 
Na řadu přišla operace nožičky, ale termín jsme museli odložit pro špatné výsledky moče. Pak už byly Vánoce a tak termín operace vyšel na 1.2. 2008. Bohužel, přes snahu Tailovi pomoci se nepodařilo kloubní hlavici vrátit na původní místo a tím uvolnit uskřípnutý nerv ovládající močení. Tailův stav zůstává beze změny a je definitivní.Probrečené období plné výčitek čím musel kocourek projít a přesto se zlepšení nepodařilo, mi pomohli překonat přátele a známí, kteří znají Tailesska a jeho osud.

Obrazek

Nakonec jsem se smířila se skutečností a asi bych si vyčítala, kdybych se nepokusila o změnu Tailova stavu i když jsem věděla, že šance jsou malé. Bohužel, nepodařilo se. Tailessek  po operaci statečně přečkal bolestivé období, pak už hojení rány, rychle se uzdravil a vše se vrátilo do starých kolejí.

Obrazek

 
V březnu jsem si všimla poblíž domu cizího kocoura, krásného dlouhosrstého, ale divokého a plachého. Vystopovala jsem kde spí a začala mu nosit krmení. Po pár dnech přemohl strach nechal se pohladit a při nočním běsnění větrné bouře se nechal potmě přenést domu na půdu. Obrazek
Zjištění, že je to skutečně kocour jsem si oddechla, že nebudou koťátka. Pomoc mi nabídla p. Hana z HK a Tulák se stěhoval k ní. Bohužel se našlo staré zranění, které se otevřelo a následovala dlouhá léčba. Zkušená kočkařka p. Hana vše zvládla a Tuláka po uzdravení umístila k hodným lidem do Prahy.
 
 Na jaře si syn splnil dávné přání a pořídil si bulterierku Adélku, 3 letou chovnou krásku s mazlivou povahou. Ale první moje reakce byla nedůvěra, neznalost tohoto plemene, děs a hrůza, jak se to porovná při častých návštěvách s mou smečkou. Opět bodovala zvířátka. Tail byl s Adélkou hned kamarád i když mě vstávaly vlasy na hlavě strachem co by, kdyby!!
ObrazekKrejzovi to trvalo delší čas, zpočátku vše sledoval z garnyže u stropu, ale nakonec přemohl strach a dnes jsou všichni v pohodě. V Adélce jsme našli věrnou, milou a mazlivou kamarádku, vycvičenou a poslušnou krásku, která dělá čest svému plemeni.
 
Z kraje prázdnin, po návratu z noční, po propršené noci našla Lada na zahradě za krbem dvě malá černá koťátka. Štěstí, že hned vedle kolejí přestála noc a byla v pořádku. A je nás zase víc. Byla  vyděšená a hladová, někdo je asi hodil přes plot. Po chvíli vrčení a syčení, pak okukování a pošťuchování je kocouři přijímají mezi sebe a hlavně Tail je chůva k pohledání a jen to kojení mu nejde. Kocourka Lorda se mi podařilo umístit, černá Sesinka zůstává zatím u nás a stává se černou "šéfkou" kočičí smečky.

Obrazek

 
S Tailem jsme taky podnikli celodenní výlet do Uhříněvsi a opět nás všechny překvapil, jak se pohodově vyrovnal s cestováním a s cizím prostředím, bytem plným lidí a domácích koček. Ty se uklidily kam se dalo a netrpělivě čekaly na náš odjezd. Zato Tail si zabral vše pro sebe, choval se sebejistě a návštěvu a předávání z ruky do ruky si užíval.

Obrazek

 
Takže jsem si troufla jet na dovolenou a Tailessek opět cestoval po roce vlakem do Ostravy. Je to zkušený cestovatel, statečně snášel dlouhou cestu i nepříjemnosti s ujetými přípoji a přestupy. V Ostravě je jako doma a večer už všichni společně blbnou a těžko by příchozí rozpoznal, že Tail do smečky nepatří. I když pro nás tam vlastně patří. Dovolená je za námi, stejně tak i cesta vlakem pro Tailesska, jeho úžasné přivítání nejen se mnou, ale i s ostatními po návratu domů. Jsme v plném počtu a jede se dál.
Obrazek
 
A tak s letošním koncem září je Tailessek pěkný kus kočičího nadělení a péče o něj je mnohem jednodušší. S dospělostí se mu hodně srovnalo vyprazdňování, přestaly průjmy a i když někdy zazlobí, je to krátkodobé a rychle se vrací normální stav. Tailessek chodí bez plenek, nepotřebuje je, jen v práci je nosí, aby byl klid v kolektivu spoluzaměstnanců. S čůráním je Tailessek plně závislý na mě, ale to už je pro nás samozřejmost a nepřemýšlím o tom. Pokud má Tail možnost v práci chytit myšku, neváhá. Přesto, že je to bytový kocour, instinkt má 100% a je to lovec a šelma. Pere se i se mnou, když mu myšku stejně nakonec seberu a vyhodím.

 

No a to by byl asi tak v kostce náš uběhlý rok, co nás potkalo, co jsme zvládli a čím jsme prošli.

Obrazek

 
 Jsem moc ráda, že mám to štěstí a moje smečka je mezi sebou tolik snášenlivá,tolerantní, vzájemně se repektuje a tvoří společně nerozlučnou partu spokojených zvířátek, ať už jsou to kočičáci, nebo psí slečny, nebo všichni dohromady.

Obrazek

 
Pevně věřím, že mě čeká  spousta společného času, mě a mých zvířecích přátel. Hlavně s Tailesskem, mým kočičím nadělením z Ostravy, kamarádem, panem "proužkatým", krásným, spokojeným, sebevědomým a dominantním kočičím frajerem, který si i přes svůj hendikep užívá života plnými doušky a mnohý z lidí by si mohl vzít příklad, že i s vážným postižením se dá vše zvládnout. Tailessek na to není sám, vždy bude mít vedle sebe mě, mou rodinu a rodinu v Ostravě a kočičí a psí kamarády Krejzu, Sesinku, Ladu a Adélku, stejně tak Viruse, Sheilu a Easinku, kamarády z Ostravy. Dál budeme společně táhnou naši káru a budeme si užívat všeho hezkého co nás potká.

Obrazek

 
Všem kočičím nadšencům a jejich chlupatým kamarádům přeji jen vše dobré. Všem, kteří pomáhají děkujeme a kdyby to šlo, ať každé zvířátko má svého člověka, se kterým se navzájem doplňují, obohacují a je jim spolu dobře.

 

 Všechny Vás zdraví Míla, Tailessek a smečka z podhůří Orlických hor.

 

Prosinec 2010 - další pozdravy od Tailesska

Haloooo, všechny Vás zdraví kocourek Tailessek.Obrazek
   Po dlouhé době se Vám hlásíme spolu s Tailesskem a celou naší smečkou. 9.12.2010 jsem s Tailesskem oslavila 4 roky společného soužití. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Tailessek je u mě už 4 roky. Je to moje srdeční záležitost a jsem ráda, že jsme spolu a že Tailessek vše zvládá.
     Z Tailesska je krásný , "zdravý", spokojený frajer, je to dominantní chlap kočičí a stále je hlavou celé smečky. Nechápu jak je to možné, ale je to tak. Má 3,9kg živé váhy a je stále plně závislý na mé pomoci, ale to je pro nás normál. Změnou je, že jej už nevozím sebou do práce, ale Tailessek toto zvládá a myslím si, že je mu i tak lépe. Doma je spolu s ním kocour Krejza a černá Sesinka, to je domácí tým. No a pak stále měnící se počet bezdomovců, které se mi zatím dařilo umístit. V současné době je u nás překrásný kocour Lord, kočička Polinka a malá kočička Puntička. To je kočičí osazenstvo k tomu naše psí holky, 14ti letá fenečka Laděnka a synova bulterierka Adélka.

Obrazek


   Náš život je stále stejný, vše kolem Tailesska se zaběhlo, znormálnělo a už na tom nevidím nic zvláštního. Tailessek je velmi společenský, ale to vždycky byl. Je to povaha, která se snese se všema, snad na začátku je chvíli vrčení a syčení, ale je to vždy Tailessek , kdo začne být vstřícný, stará se o koťata, pokud u nás nějáké je. Je to taková chůva. A když je potřeba srovná i Lorda do pozoru a ten má 6kg!!!. )

Obrazek

Zdravíme všechny v Nadaci a děkujeme jim za jejich práci, za záchranu a pomoc kočkám bez domova a i ostatním zvířátkům.
   Zdravíme p. Strišovou, protože to je Tailesskova druhá máma a jsme spolu s ní stále v kontaktu.Obrazek

 

 


   Všem přejeme spolu s Tailesskem krásné vánoční svátky a v novém roce zdraví, spokojenost a spoustu sil a nadšení na zvládnutí všeho co nám nový rok přinese.
   Zdravíme všechny kočičí nadšence. Míla, Tailessek a smečka z podhůří Orlických hor.

 

 

Obrazek

Prosinec 2012 - další pozdravy od Tailesska

 

 

snimek-16610.jpg

 

Jak  ten čas letí.

Je to už dávno, co jsem se asi na kraji léta narodil, nevím to přesně, nepamatuju se na to. Byly mi asi 3-4 měsíce a stalo se něco ošklivého, nevím, je to už dávno a já se nepamatuju. Našla mě prý paní a odnesla mě s brekem do ordinace. To si také nepamatuju. Pan doktor se mi snažil pomoci a i když to bylo hodně špatné,  pokusil se o to a já si to také nepamatuju. Všichni žasli, že jsem to zvládl a přežil. A já opravdu chtěl moc a moc žít. Přes všechnu hrůzu z úrazu, o kterém dnes už dávno nic nevím, já dostal šanci a já ji už nepustil. Dali mi jméno Tailessek.  Pak jsem se dostal ke své první lidské mámě  Janičce a ona si mě vzala k sobě domů a vzorně se o mě starala. Naučila mě žít novým způsobem života s hendikepem, který já asi nechápu a beru vše jako normál. A pak se objevila druhá máma a ta si mě 9.12. 2006 odvezla daleko k sobě domů. Všichni se jí divili, proč to udělala. Ale to ví jen ona a já. Prostě jsme se měli potkat, naše cesty se měly protnout a to se také stalo. Naučili jsme se spolu vše, co bylo třeba a i když to se mnou bylo nahnuté, všem jsem ukázal, že to jde zvládnout. Tuhle druhou, lepší část svého života si už pamatuju. Prognozy, že tu dlouho nebudu, mňááááu to se teda pěkně sekli, já jsem tady a mám se dobře. J))) 

 

Tak slavím dnes výročí 6 let od příchodu do domečku ke svým kamarádům Krejzovi a Sesince a Micince a nezapomenu ani na psí slečny Laděnku a Adélku. snimek-16546.jpg

A také na svou posluhu, na svou druhou mámu, která o mě říká, že jsem halama z Poruby, že jsem její zlatíčko, že jsem pan proužkatý, že jsem její kočičí nadělení.

Zdravíme společně všechny, kdo pomáhají takovým, jako jsem já. Přál bych bezpečný a lásky plný domov všem, kteří ho nemají. Já měl veliké štěstí a budu si život užívat dokud to jen půjde. Mňáááu.

Z pohůří Orlických hor z domečku u kolejí Vás všechny zdraví kocourek Tailessek a celá kočko-psí smečka i s posluhou. J)))

 

 

snimek-16603.jpg