Tailess - Smutný příběh se šťastným koncem
V polovině září 2006 jsme přijali tříměsíčního kocourka s ošklivým poraněním v oblasti pánve, se zcela odděleným ocasem od těla a se zlomeninou kyčelního kloubu.
Poranění vypadala velmi ošklivě, ale kocourek byl tak plný života, v jeho očích by se dala číst i úleva, že našel záchranu a je připraven bojovat. Malý pacient se okamžitě podrobil operaci, chirurgickému ošetření rány a amputaci ocasu, který visel pouze na kousku kůže. Za pár dnů se malý kocourek podrobil další operaci - a to kyčelního kloubu.
V den přijetí
V den přijetí
Všechno bez problémů zvládl, byl nesmírně statečný, plný života a hodně oddaný a vděčný. Dali jsme mu jméno Tailess. Bohužel, to nebylo všechno trápení, které podstoupil. Ukázalo se, že neovládá močový měchýř a střeva. Tudíž sám se nedokáže vymočit a trus odchází samovolně. V důsledku jeho zranění došlo k poškození nervů, které vede k těmto problémům. Tailessek je tedy odkázaný na manuálním vybavování močového měchýře a na plíny. Ale i přesto chce tento statečný bojovník žít, svůj hendikep si nepřipouští, netrápí se a pomalu a jistě se zlepšuje. Je nesmírně mazlivý, neskutečně z něj vyzařuje chuť do života, je vděčný za každou chviličku strávenou v klíně. Den ode dne se lepší, rána v oblasti pánve se velmi rychle zahojila natolik, že není sebemenší známky po zranění.
Po devíti dnech
Po operaci kyčelního kloubu se také velmi dobře uzdravil, Tailesek krásně chodí, běhá, skáče, nemá sebemenší problém v pohybu. Po dvou měsících po úraze máme obavy, zda se Tailess plně uzdraví, co se týče močového měchýře. Stav se sice zlepšil, ale stále se o sebe nedokáže sám postarat, je plně závislý na člověku. Pořád doufáme, dáváme mu čas, zkoušíme i léky, ale po delší době už se pomalu srovnáváme s faktem, že tento stav je u Tailesska bohužel trvalý.
Tailesek si na manuální vybavování zvykl tak, že to prostě patří k jeho životu, nedělá mu to žádný problém, spolupracuje a přede. Samovolné kálení řeší plíny, které se neustále vyměňují za čisté, přes den běhá chvíli bez plín. Po třech měsících po úraze se Tailess začíná rapidně zlepšovat, dokazuje nám, že na to má a vyhraje na celé čáře. Chodí na stelivo a močí po trochách. Stále je plně odkázán na pomoc člověka, ale udělal velký pokrok kupředu a opět nám dává naději, že snad jednou bude úplně v pořádku. Nikdy jsme ani v nejmenším neuvažovali o utracení a Tailess nám opětuje svou vděčností, vitalitou a bojovností. Zda bude jednou plně uzdravený, to snad ví jen on sám, ale zcela jistě můžeme říci, že si nenaříká, je šťastný a užívá si života. A co na závěr? Ta nejkrásnější zpráva, že našel nový domov, své zázemí, svou rodinu, do které zapadl, své vytoužené štěstí…
Touto cestou bychom chtěli z celého srdce poděkovat paní Míle, která se ujala hendikepovaného kocourka s nejistým osudem, dala mu to nejkrásnější, co může dát. Nutno podotknout, že je to spousta práce, trpělivosti, času a odříkání, které je paní Míla ochotna pro Tailesska obětovat. Co k tomu dodat? S pokorou smekám před paní Mílou, která má obrovské srdce!
Jana Strišová
--------------------------------------------------------------------------------
Kocourka Talesska jsem si našla zcela omylem na Vašich stránkách . Nebyl v nabídce, ale zatím v léčení. Hned jsem věděla, že se na něj budu informovat. Po prvním rozhovoru s p. Strišovou jsme začali doma zvažovat možnost vzít si hendikepovaného, ale úžasně veselého, hravého, vitálního kocourka do opatrování.
Doma jsem už měla dva kocourky, přibližně stejného stáří a tak dva nebo tři nám přišlo na stejno. Po 14 dnech dopisování jsme domluvili termín. Výlet na Moravu jsme si udělali v sobotu 9.12. 06. a po instruktáži, co se péče týká, příjemném seznámení s p. Janou Strišovou a pak už rozloučením, jsme se vydali i s kocourkem na zpáteční cestu domů.
Obavy z adaptace byly zbytečné, fenka Lada je úžasná máma všech koček, které jsme kdy měli, kocourci na sebe dva dny vrčeli a pak to už u nás začalo žít!! Tailessek je prostě báječný kočičí kluk, netrpí svým hendikepem, je spokojený a snad i šťastný. Alespoň tak vypadá.
Péče o něj vyžaduje čas a trpělivost. Dělám to ráda, naučila jsem se co bylo potřeba a dnes to doma funguje. Velký dík patří Nadaci a lidem v ní. Těm, kteří zachránili Talesska a umožnili mu návrat do normálního kočičího života. Jsem ráda, že máme Tailesska doma.
Za sebe chci poděkovat Janě Strišové za vše co pro Tailesska udělala, co mě naučila. Věděla jsem, že to bude náročné, ale nelituji. Je to naše kočičí nadělení, rváč a halama z Ostravy, dovoluje si na staršího Macka mramorka, i na asi stejně starého křížence siamáka Krejzu.Také to je úžasný mazel a miláček a s jeho skřípavým mňoukáním se mu nedá odolat.
Když všichni loví na okně sýkorky, krmítko mají blizoučko u okna, je to sranda je pozorovat. První huňatý ocas Macka, pak dlouhý jako bič Krejza a nakonec nic a plínečka Tailessek. Stojí na zadních opření o okno a loví. S fenkou Ladou jsou v pohodě, občas si ji splete s kocourkem, ale Lada ho olíže, očuchá a hledí si svého.
Posílám Vám pár fotek s Tailesskem a zdravíme všechny kočičí příznivce a všechny, komu není cizí pomoci opuštěným a zraněným zvířátkům. Tailessek a Míla.
Veselé Vánoce a klidný spokojený nový rok celé Nadaci a všem jejím pracovníkům přejeme z Bohuslavic nad Metují.
Kocourek Tailessek a Jaškovi.
Hlavně co nejméně zraněných a opuštěných zvířátek. Všem Vám patří poděkování za práci kterou děláte!
Pokud chcete vidět, jak se Tailesskovi daří v následujících letech, můžete shlédnout v samostatné rubrice "Tailess-zprávy z nového domova"
