Amy-Amálka
Hezký poslední den roku 2010,
Z nového domova vám píše Amy, dnes už Amálka. Můj příběh se udál takhle. Na konci listopadu přijely do útulky dvě sestry a přítel starší sestry. Mladší ze sester pozdravila paní ošetřovatelku a ptala se na rezatého kocourka Shimiho, kterého by si chtěli vzít. Paní ošetřovatelka tedy mňoukajícího Shimiho vytáhla z klece a podávala ho nové majitelce. Shimi měl tedy nový domov. Jak jsem mu záviděla. Všichni si mezi sebou povídali a starší sestra se na mně neustále koukala, ptala se na něco své sestry, přítele a pak něco řekla i paní ošetřovatelce. A tu náhle přistoupila paní ošetřovatelka ke mně a vytáhla mně taktéž mňoukající z klece. A já se ocitla v náručí nové majitelky. Ta byla celá nesvá, zda si mě má vzít, neb celý život měla zakázáno mít jakékoli zvíře. Zalekla se, co tomu řekne taťka, měla strach. Ale nakonec vyhrál cit nad rozumem a panička už mně ze své náručí nepustila. Jak mně poprvé vzala do náruče, hned mně začala hladit po kožíšku a já se cítila dobře. Panička si mně hned zamilovala. Nasedli jsme do auta a čekala nás daleká cesta na Čeladnou. Po cestě mi byl koupen záchod a hora papání pro mě, odrostlejší koťátko. Cesta ubíhala docela rychle, v autě jsem spala, a když jsem zrovna nespala, tak mně někdo hladil po kožichu. A pak už jsem byla doma. Několikrát mně posadili do nového záchodu, abych věděla, kam mám chodit na záchod, ale to já jsem samozřejmě věděla. A panička mně chválila, jaká jsem šikovná kočička. Hned jsem také podnikla své první kroky po novém domově. Ani jsem se nebála, neschovávala se za skříň, ani pod postel, proběhla jsem všechny pokoje, abych zjistila, kde co je. Zprvu, jsem moc nejedla, kapsička ani granulky mně nelákaly, jen jsem trochu popíjela vodu. Ale třetí den mně kapsička zlákala i granule jsem se naučila papat a nakonec i mlíčko mi velice chutná. Jen ta voda z misky mně omrzela a piji ze zásady přímo z kohoutku. 
Jsem velice společenský kočík, od prvního dne spím s paničkem nebo paničkou v posteli, někdy také ve svém křesle s kožešinkou. Nejraději si hraji s balónkem nebo šiškami, které však v noci úplně rozkoušu, takže je všude binec. Umím šplhat po zdi a na Vánoce jsem dostala krásný třípatrový domek. Nahoře mám pozorovatelnu a dole útulný domeček. Také mám dva nové kamarády, kterým se neustále snažím dostat na kobylku, jedná se totiž o dvě závojnatky, které mi nedají spát. Jsem takový cestovatel, chodím na návštěvu buď k rodičům paničky, nebo k rodičům přítele od paničky. Tam se mně snaží skamarádit s jakousi Mickou, čemuž se zatvrzele bráním, ale poslední dobou je to lepší a já i Micka jsme k sobě o dost milejší. Teď jsem se začala mrouskat, tak jsem celá vyčerpaná, ale příští týden mně čeká kastrace, tak budu mít po trápení a paničci také, z mého mňoukání. U veterináře jsem už byla, a byla jsem docela hodná, dostala jsem pichanec do kožíšku a ani to moc nebolelo. Mám také nové jméno, jmenuji se Amálka, ale protože mám nad kukadlama písmeno eM, tak mi stejně všichni říkají Micko, Mici nebo dokonce Micíku. Posílám Vám nějaké fotky z mého nového domečku. Pac a pusu Vaše Amálka a zdraví také moje panička Radka Strnadlová. Děkujeme za mé opatrování, ošetření a přejeme šťastný nový rok 2011.
Toto bylo foceno letos o Vánocích, rozbila jsem jednu baňku. Ale jen jednu…
A to jsem já, s Katkou, sestrou moji paničky. Tu mám ráda, protože vždycky, když nás navštíví, tak mně ponosí a pohladí po kožíšku.