Bobík
Ahoj, jsem Bobík. Už měsíc jsem v novém domově a zdá se, že jsem to opravdu vyhrál. Po dvou měsících na skládce a několika týdnech v útulku bych byl rád za jakýkoli domov, ale to, kde jsem, je to nejlepší, co se mi mohlo stát. 
Jen si to poslechněte:
Domovy máme dva: V Ostravě jsme přes týden, na víkendy jezdíme na chatu. Nemůžu říct, kde to mám radši, protože oba mají něco do sebe: V Ostravě mám spoustu psích kámošů - každý den se s nimi potkávám na louce, lítáme za balonkama, naháníme fenky - no co vám budu povídat. Na chatě zase chodíme každé ráno na dlouhou túru po lese, jsem celý den venku na zahradě, žubruju bůvolí kůže, sem tam proženu kočku, postraším ostatní psy, ať ví, že je to tam moje, večer chodíme zase po kopcích, loukách a polích, k řece (já teda neplavu, ale mám to u vody rád) - zkrátka vesnická idylka.
Pořád mě něco nového učí, a říkají, že jsem neskutečně šikovný - umím třeba dávat pravou i levou packu, kutálet se, udělat leháro nebo cirkusáka. Panička má vždycky radost, když se něco naučím, a já taky, baví mě to, a to nejenom kvůli těm piškotům, co u toho spořádám! Triky, které se naučím, pak ukazuju psům na louce a na fenky to fakt zabírá - když se před nimi třeba kutálím, hned si mě začnou všímat.
Musím vám říct, že jsem šťastný pes. Nic mi nechybí, pořád běhám navolno, mám spoustu kámošů, kvalitní granule, každý den nějaký nový pamlsek, vlastní pelech, a co je úplně nejlepší: Někdy o víkendu si mě panička ráno vezme k sobě do postele. To jsou moje vůbec nejšťastnější chvíle...
Kéž by každý útulkáč měl takové štěstí, jaké jsem měl já. Budu jim všem držet palce!