Bony
Ahoj všem,
Jmenuji se Bonynka a jsem strašně milá kočička…to alespoň říká moje panička, kterou strašně ráda lekám J Chtěla bych se s Vámi podělit o svůj kočičí příběh..
Nebudu povídat o tom, kdy jsem se narodila protože už si to nepamatuji.
Jen vím, že jsem byla zraněná a moc smutná když mě dovezli do útulku. Musela jsem se podrobit operaci a moje zranění bylo tak závažné, že mi museli vzít moji zadní nožičku a ocásek. Vím, že to bylo v období, kdy venku bylo sluníčko a krásně teplo. V útulku jsem byla více jak půl roku a za tu dobu jsem viděla hodně kočičích osudů. Často k nám chodili lidé a odnášeli si ostatní kamarády…často jsem přemýšlela kam tak asi šli a proč už se nevrátili. Poznala jsem i hodně pejsků, ti štěkali a já jim nerozuměla… Pěkně se o mě v útulku starali a já jsem byla strašně ráda za baštění.A moje štíhlá linie?Ha ha J..
Jednou přišla do útulku taková paní která si mě s paní Strišovou moc dlouho prohlížela. Nevěděla jsem proč na mě tak kouká a co to říká…pak se zvedli a odešly někam jinam..asi se dívat na ostatní kočičky…byla jsem ráda, že odešli protože jsem měla strach z lidí. Když se vrátili zpět k mé klícce, zas tak koukali a pak ta paní řekla: ,, Tak to teda zkusíme“ a usmála se na mě. V ten moment jsem si uvědomila, že se něco děje a začala jsem se předvádět, dokonce jsem té paní i dovolila aby mě letmo pohladila..ale ona pak odešla.. .:( Několik dní jsem ještě zůstala v útulku ale věděla jsem, že si pro mě přijde a proto jsem se už nechala i hladit od paní Strišové.
Pak jednou večer v pátek se ta paní objevila, dali mě do přepravky a šli jsme. Strašně jsem cestou plakala protože jsem se hrozně bála, že zase budu muset jít na ulici. Po delší cestě jsme se zastavili u vysokého domu a šli dovnitř-do tepla. Když se otevřeli dveře od bytu, první co jsem viděla tak byl nějaký kocour. Ten mě ale nespatřil a lítal kolem přepravky a pořád ji očichával. Panička mi otevřela dvířka ale já zůstala uvnitř, přece jen jsem byla pořád hodně vystresovaná. Pak si mě ten kocourek všiml a začal na mě prskat a vrčet. Nevěděla jsem proč to dělá ale bylo mi to celkem jedno – na tohle jsem si v útulku zvykla. Odnesli ho pryč a mě dali baštění ale to jsem odmítla….dalších několik dní jsem se schovávala všude možně, nejlépe mi bylo v koupelně v písečku, bylo tam teploučko a hlavně to byl malý prostor na který jsem si za tu dobu zvykla. Tim, jak říkají tomu kocourkovi mě denně chodil okoukávat ale pořád vrčel, i na páníčky. Jednou ráno za mnou panička přišla a hladila mě a něco mi povídala, pak mi nabídla jak sama říkala ,,jogurt,, a ten byl báječný…dostala jsem chuť k jídlu. Začínala jsem postupně baštit a Tim se začal uklidňovat, nejspíš si zvykl na mnou přítomnost. Když už se odvážil jít do koupelny tak jen pro to, aby mi mohl zbaštit moje jídlo, syčákJ
Už je to skoro 3 měsíce co jsem opustila nehrdinsky útulek ale jsem velmi spokojená, mám baštění kolik chci, ráda provokuji Tima a miluji když mě někdo hladí. Jsem schopna dělat pro pohlazení i kotrmelceJ S Timem jsme kamarádi, hrozně rádi běháme po celém bytě, obzvláště v noci nás to strašně baví. Co se týká bydlení v bytě tak je to mnohem lepší než na ulici, zjistila jsem, že výhled z 13tého patra je paráda, mám přehled o tom, co se venku děje.
Moc bych tímto chtěla slovy mé paničky poděkovat personálu celého útulku za to, jak se o mě krásně starali a nenechali mě ve strašných podmínkách žít venku. Jsem teď velmi spokojená kočička a to, že mám nějaký handicap mi vůbec nevadí. Všem kamarádům z útulku přeji, ať brzy najdou milého človíčka který jim dá lásku a péči.
S láskou, raubířka Bonynka.
A další pokračování (04.05.2010)
Ahoj všem příznivcům pejsků a kočiček.
Po dlouhé době se hlasím, abych se mohla podělit o radosti a starosti,které mě potkali v novém domově.
Jsem zase o něco starší a moudřejší, je ze mne neskutečná mazlivka a ráda se nosím na rukou.
Dřív jsem spávala s paničkou a Timem v jedné posteli ale to už mě přešlo, protože nás tam bylo moc a já mám ráda když se nemusím omezovat, tak si spinkám v pokoji na spoustě polštářků a mám u toho parádní výhled z okna.
A co tak přes den nejraději dělám? No to je jasný, mazlím se .Taky jsem pěkně vybíravá, nesním jen tak něco…a pokud nám to ,,něco,, panička dá třeba ráno i večer, tak je jasný, že ten den raději budu držet dietu než abych se toho dotkla…někdy je panička naštvaná,že to nechci ale pak to vzdá a Tim to všechno sní ( a pak se chlapec strašně diví když mu návštěvy říkají,že má pupek)
Máme doma i chameleónku a to vám povím,to je taky sranda. Má terárium ve výšce, kdy se na ni můžu chodit dívat (protože nevyskočím všude, tak tam mám takovou stoličku na sezení) a baví mě pozorovat, co se tam děje. Protože chamík si také vybírá co bude jíst tak se sem tam stane,že jí po terárku pobíhá všelijaký hmyz a ten se já,jako správná kočka snažím chytit
K Vánocům jsme s Timem dostali obrovské škrabadlo a to je takové moje útočiště. Máme totiž s Timčou takovou hru – honíme se po bytě,skáčem po sobe,vrčíme na sebe,koušeme se…takové ty ,,kočkohry,, ale jakmile jeden z nás vběhne na škrabadlo, tak druhý za ním nejde a dáme si pauzu. Ani nevím,kdo z nás to vymyslel…mám ale takovej pocit,že jsem to byla já,protože na škrabadle jsem docela často
No a jak jsem psala před tou dlouhou dobou,že pro pohlazení udělám třeba i kotrmelce, tak na tom se nic nezměnilo. Nechám se ale mazlit jen od paničky, k nikomu jinému takovou důvěru nemám a sama pro pohlazení k jiným si nepřijdu. Ale když panička vezme do ruky hřeben…jéééé,to jsem nejšťastnější kočička na světě, stačí ten hřeben jen držet a já se tím svým vrcením a něj vyčešu sama
No a když není večer a naše ,,máma,, se rozhodne si odpočinout tak jsem hned u ní,přitisknu se a spinkáme spolu dokud mi není horko a neuteču… Kdyby mi někdo před rokem a půl řekl,že mi jednou bude tak dobře tak se mu zasměju (i když to jako kočka neumím).
Mám vše co k životu potřebuju a jsem ráda,že mám svůj domov, kde se o mě s láskou starají. Moje panička mě zbožňuje, dokonce tak, že když se mi třeba v noci něco nehezkého zdá ( a že to bývá dost často) a naříkám ze spaní nebo i po probuzení tak za mnou v noci přijde,pochová mě v náruči a veme mě do postýlky… (chvíli tam s ní vydržím aby si nemyslela,že jsem nevděčnice a pak uteču na škrabadlo a usnu)….
Co víc si přát? Snad jen aby se tak dobře mělo co nejvíce kočiček a pejsků, aby našli ty nejlepší pániky…
Vaše Bony,kočička ,,trojnožka,,