Connie
Ahoj, jmenuji se Connie a v březnu jsem chvíli pobývala ve vašem útulku, protože mě pánové v černých uniformách našli u cesty a měla jsem zraněné očičko. Chovali se tam ke mně krásně a mile, očičko mi zachránili a já se už začínala nudit a říkala si, že by nebylo špatné mít nějakého páníčka. 
Dny byly dlouhé a já čekala na každé otevření dveří, jenže vždycky si přišli páníčkové pro někoho jiného. Až jednou, bylo to 2. dubna, se otevřely dveře a nějaký pán s paní si mě prohlíželi. Já se na ně zubila svým předkusem, jak jsem nejlépe uměla a asi jsem uspěla, protože mě paní doktorka vyvedla z kotce a paní si mě začala hladit. Házela jsem při tom takové ty psí oči…, vždyť to znáte. Paní doktorka mě vyvedla ven a já se s paní a pánem ocitla venku. Hurá, svoboda.
Hned mě koupili ve vedlejším obchodě slušivý obojek a vodítko, nějaké piškoty a pamlsky. Pak mě vedli kus cesty, až jsme došli k modrému autu. Tam mě naložili a vezli do Opavy.
To víte, bála jsem se, nevěděla jsem, co se se mou bude dít. Auto zastavilo před domem se zahradou a přišli si mě prohlédnout další tři páníčci. Kolem mě pobíhala bílá a černá kočka a zvědavě si mě prohlíželi, u sousedů se na mne díval rezavý pes Míša.
No řeknu vám, ze začátku se mi tam nelíbilo, schovávala jsem se pod keře, vyla a brečela, kočky si mne pořád prohlížely a panička mě chodila volat.
Já si ale musela na nové prostředí, páníčky a kočky zvyknout.
Trvalo mi to asi týden a dneska jsem nejšťastnější pes pod sluncem. Vedle bílé kočičky Milky – mimochodem taky z útulku – spinkám a hrajeme si spolu, s černou Lindou jsem taky kamarád a ještě se po zahradě potuluje tříbarevný kocourek Theo, který se se mnou honí a vždycky vyšplhá na strom, kam já za ním nemůžu. Páníčci se mnou jezdí na výlety, na procházky- no, já je taky nepustím nikam samotné.
Domov je prostě domov.
Přeji i dalším zvířátkům z útulku u hodného pana veterináře Nytry, aby našla co nejdříve ten svůj.