Nadace na pomoc zvířatům

Dobrý den, za pár dnů uběhne 3 měsíce ode dne, kdy si pro nás (fifi a fida) přijeli páníčci k Vám do útulku.
Cestu do nového domova jsme zvládli v klidu, jen chvilkama jsme nevěděli, kam jedeme a trochu jsme naříkali, ale paničci na nás mluvili a snažili se nás uklidnit, naštěstí cesta trvala pár minut. Jakmile nás doma pustili z přepravky všechno jsme si opatrně obešli. měli jsme nachystané misky s granulkama a vodou, ale moc jsme neměli chut, asi ta změna prostředí. Jak jsme vše tak trochu obešli schovali jsme se za rohouvou sedací soupravou v kuchyni. Jakmile si toho paničci všimli, dali nám tam deku, a nevšimali si nás, což je dobře aspon jsme odpočivali. Sem tam nás jen skontrolovali jestli jsme v pořádku. Večer šli paničci spát, byl klid tma tak jsme šli opět na obhlídku, a dokonce jsme našli i záchodek a dostali jsme i hlad. Jsem tam jsme zamnoukali, měli jsme strach, že jsme sami. Ale paničci to slyšeli a šli se na nas kouknout, mluvila na nas ale my se raději znova schovali,nevěděli jsme jestli by nás ublížili nebo ne. Utočiště na rohovou lavici jsme měli ještě dalších pár dnu, pak už jsme byli uvolněnější a postupně jsme vše zkoumali, nechali se mazlit. Asi po 14 dnech bylo tak krásně venku tak panička otevřela okno v obyváku dala nam tam deku a my se vyhřívali a koukali ven.

venku jsme nikdy nebyli, ale na okně bylo bezpečno. Nasledujici den jsem nevydržel a skočil dolu, byl jsem moc zvědavý. Okno neni moc vysoko, takže dolu to šlo rychle. Ale zjistil jsme že mám strach tak jsem se snažil vyskočit nahoru, ale to bylo už moc vysoko vždycky jsem sklouznul, paniček mě šel ven pomoc ale měl jsem z něho strach že jsem udělal něco špatně přitom na mě mluvil hezky a byl milý, ale z toho strachu jsem nepochopil že mi chce pomoc a za chvili mi došlo že mi paniček ukazuje dvěře kudy sse dostanu dovnitř, tak jsem utikal rychle. další den to zkusila fifi, ale ta ty dveře našla sama. další dny jsme zkoumali nějaký malý otvor ve dveřích. Panička do nich furt štouchala, a bylo přes ně vidět na chodbu,tak jsme s fifi v noci jak paničci spali opět skoumali. za par dnu jsme přes ně litali bez nějakých problému a chodili i ven přes halu.

 Za dalších pár dnu nám panička zapoměla otevřít hlavní dvěře v hale, a ukazovala nám další dvířka, které vedli z chodby do sklepa a tam ukazala další dvířka, v malém okynku ze sklepa ven. tak samozřejmě jsme nejdříve prozkoumali sklep a chvili jsme se báli. Ale zjistili jsme, že nás tu maji fakt radi tak chodime pěkně ven jak se nám zamane. Ale večer panička dvířka do sklepa zavře, má totiž o nás strach. V okolí jsou kocouři a my se s nimi nechceme bavit, a vždycky před nimi raději utečem, ale umie se i poprat.

 Stejně je nejlepší když panička otevře hlavni dveře na celý den,je to rychlejší. A nejlepší je když je někdo s náma na zahrádce. Protože nás pomazli, panička přišla na to že si rádi hrajeme ze stéblem trávy. už jsme tu ějaký ten pátek, a jsme rádi že jsme se dostali zrovna tady. Dostaváme dobré granulky, kapsičky taky, ty máme moc rádi. Je tu fajně

Děkujeme že jste se o nás starali než jsme našli nový skvělý domov.

Bc. Jana Petřvalská, DiS.

NOVÉ ZPRÁVY 16.06.2011

Fido a Fifinka zdraví všechny v útulku,
je to už rok co si nás páníčci vybrali v útulku, proto píšeme aby jste všichni věděli, že ten kdo si počká ten se dočká, a neházeli flintu do žita. Všichni najdete svou rodinku. My měli to štěstí, že jsme si hned všichni padli do oka.
. Postupem času nám to tam patřilo, sem tam chodil nějaký kocourek malý tak jsme se navzájem proháněli, ale nejlepší bylo se večer sebral domů a ulehnout a vědět, že nás máji rádi a že neskončíme opět v útulku. Přesvědčili jsme se o tom hlavně tak, že páníčci se stěhovali do bytu a vzali nás sebou. No bylo to zajímavé, cestu jsme museli zvládnout postupně, nevlezli jsme do přepravky oba. Hned jsme zalezli pod postel byl tam klid tma, ale za chvíli jsme se uklidnili a zkoumali nový byt. Za tři dny jsme pochopili, že je to náš nový domov tak už jsme se honili a dělali blbinky, to máme rádi. Za týden nám ukázali balkon, kde byla nějaká sít, pak jsme zjistili, že to je proto abychom nevyskočili za ptáčky, bydlíme v 5patře tak bychom moc dobře nedopadli. Na balkonu máme trávu a kytičky. Tráva nám moc nejede, raději máme kytičky od paničky, ta se pak diví, kde ty pupeny květin zmizeli.......Je tu sranda, někdy paničky chytne rapl a blbnout ještě víc než my, honí nás,schovávají se před námi, ale většinou nás tak mazlí až utíkáme.

Jak jsme spali naposled bydleli jsme na baráčku, kde jsme měli možnost chodit ven, bylo to fajné občas jsme donesli i ptáčky domu, a peří bylo všude a jak páníčci přišli domů no nebyli nadšení ale tak nakonec byli rádi že ptáčka dali na lino

To je tak asi všechno, posíláme fotečky aktuální

Vzpomínáme na vás všechny
                                                   Fido a Fifi