Fido
Nové zprávy od Fida-Matýska
Jak to vše bylo a jak se mi daří
Ahoj,
jmenuji se Fido, vlastně teď už Matýsek.
Je letní podvečer, když se najednou otevřely dveře našeho útulku. Slyším nějaké hlasy, možná půjdu někam do rodiny.
Do místnosti vešla sestřička s nějakou paní. Bavily se, že by chtěla ta paní nějakého pejska, aby ten jejich měl doma kamaráda.
Ale u nás byl pejsek jenom jeden a toho paní nechtěla, protože to byla fenka a ona má doma psa. A tak řekla, že se aspoň podívá na kočičky.
Když si prohlížela vrchní řadu a došla až ke mně, sáhnul jsem na ní packou, řekla jen, ty jsi ale pěknej kocour a šla dál. Pak se ke mně blížila znovu, při prohlížení spodní řady a já na ni opět sáhl packou. A najednou slyším krásná slova, ta paní má o mne zájem, určitě jsem na ní udělal dojem. A pak říká: dejte mi teda toho kocourka. Naložili mně do přepravky a už jsem někam jel. Jeli jsme moc dlouho a já se počůral. Má nová panička mi řekla, to nevadí Matýsku, už budeme doma. Najednou auto zastavilo a já viděl rodinný domeček se zahrádkou. Panička mně vytáhla z přepravky a já se ze strachu schoval pod auto.
Rozhlížím se a přede mnou stojí velký černý kocour a vedle něj nějaký prcek. Slyším volání Bertíčku, Jerryčku pojďte, to je váš nový kamarád.
A já vylezl a hned začalo prskání a ježili jsme na sebe hřbety. Panička říká, no jéje, budete si muset kluci na sebe zvyknout. Pak přišlo další zvíře, byl to pes, jmenuje se Alan a ten mně přivítal krásně, olíznul mi hlavu. Nikdy bych nevěřil, že bych se mohl kamarádit se psem! A panička povídá a je to, chtěli jsme psího kamaráda pro Alana a nakonec je to kamarád kočičí..
Doma jsem hned všem ukázal, že vůbec nekulhám, že krásně a rychle běhám a dokonce skáču. Vyskočil jsem si na parapet okna a naznačoval paničce, že bych se velmi rád proběhl po zahrádce, že už nejsem nemocný a nemusí se o mne bát. Moc mně to lákalo ven a já přemlouval. Nakonec mne ale panička pustila ven, měl jsem hodně práce s „obhlídkou terénu“..
Najednou je večer a já byl schovaný mezi keři a nechtěl jít domů, tak mi panička řekla, dobře Matýsku je teplo, můžete spát venku. My jsme se s klukama v noci skamarádili. Ráno mně panička volala a my přiběhli 3. Od té doby vyvádíme samé lumpárny. Už jsme zničili bazén, polámali pár květinek, vytahujeme ze země zeleninu. Je tady spousta legrace. Panička mi říká, na to že jsi po tak těžké operaci, jsi jako z divokých vajec.
A to jenom proto, že mně Bertík s Jerrym učí takové lumpárny. Je to ale príma, nikdo z nás nedostane vyhubováno za zničené věci, protože se neví kdo to udělal. My to víme, ale nepovíme. Mám se moc dobře, máme 4x denně papání a na pití si můžeme vybrat vodu nebo mlíčko. Spíme buď doma na gauči, nebo venku, kde se nám zrovna chce, ale teď už více doma, v noci je totiž zima. S mými novými kamarády je to fajn, máme se rádi a všechno děláme spolu.
Moji paničku nejraději využívám k drbání pod krkem a intenzivnímu hlazení, to má moc rád…
Chtěl bych moc poděkovat paní Strišové, že se o mně hezky starala a měla mně ráda.
Teď mám konečně stálý domov a jsem šťastný, že to tak dopadlo.
Ahoj Matýsek!
Posílám Vám všem pár fotografií z nového domova...
