Izinka
Ahoj kamarádi v útulku,
z Bohumína Vás všechny zdraví Izinka. Musím se pochlubit, že se mám tady moc
dobře, všichni jsou na mě moc hodní. Ze začátku jsem se 3 dny schovávala za
skříní a jak bylo ticho tak jsem vylézala jen pro jídlo, ale pak jsem si
uvědomila že mi nikdo neublíží a odvážila jsem všechno zkoumat. 
Páníčci mě nechali v pokojíku po dětech, takže mám celý pokoj pro sebe a to
víte, tam je věcí na prozkoumávání. Dokonce se mi podařilo i průpisku rozdělat
snad na všechny díly. No a když panička nechávala otevřené dveře i do ostatních
pokojů tak jsem chodila v noci na průzkum. Nejvíc jsem zkoumala ptáčka co mají v
kleci, v noci jsem byla tak zvědavá že jsem skočila na klec a korela začala
strašně křičet, tak jsem se lekla a rychle utekla do mé skrýše, panička se
vzbudila a nenadávala, jen zavřela dveře, abych nemohla ke kleci.
Mají tady doma i velkého psa, já na něho mručím, nelíbí se mi že je tady taky,
ale pes si mě nevšímá, tak už tak moc před ním neutíkám a zvykám si. Jen se
hodně rozzlobím když mi ukrade jídlo, to se pak zlobí i panička.
A představte si kde poslední dobou spím - u paničky v posteli! Nechává otevřené
dveře do pokojíku kde spí a já si hned k ní vlezu a nejraději ležím u ní na
peřině na břichu. Ale asi moc zahřívám, protože panička se začne vrtět a já pak
spadnu, tak si pak lehnu do noh. panička mě hladí a vypráví mi, jak je ráda že
mě má a že se jmenuju zrovna Izinka, protože měli černou kočku která se
jmenovala Lizinka a ta už umřela, a bylo jim po ní moc smutno....
A jak jsem se pěkně naučila loudit! Jak se připravuje jídlo v kuchyni, hned tam
běžím a upřeně koukám jestli mi něco dobrého nedají. A když ne, tak se začnu
motat kolem noh tak dlouho až něco spadne na zem. Mňam!
Přes den hodně sedím na okně a koukám ven, ale ještě tam nechodím, protože se o
mě bojí že se ztratím. Ale vždyť jsem přece velká holka, tak co bych se
ztrácela, no ne?
Ale prý si ještě musím prohlédnout a zvyknout si na celé přízemí domku a na
zahradu a to jde docela pomalu, protože nechci chodit přes chodbu když tam má
svoje místo pes. Jinak bych to tam ráda prozkoumala, ale jen pokud tam pes nebude.
Tak uvidíme co páničci vymyslí, slíbili že už to bude brzo, tak se
těším. Prý mají na zahradě ještě jednu kočičku, která má stejný osud jako já, a
ta by chtěla moc kamarádku, ale já nevím jestli s ní budu kamarádit. Jestli mi
bude ukazovat lumpárny tak možná spolu budeme kamarádky, protože lumpárny ty mám
moc ráda.
Posílám Vám pár fotek jak se mám tady dobře a už půjdu zkoumat co se na chodbě
děje, je tam nějaký ruch a to musím vidět.
Mějte se všichni dobře a všem zvířátkům co k Vám přišli přeju, aby brzo našli
hodné páníčky a byli tak spokojeni jako já. A taky bych chtěla všem poděkovat za
veškerou péči kterou jste mi v útulku věnovali.
Tak pa pa kočičí zamrouskání posílá Izinka.
Helena Chocholatá, Bohumín