Jdi na obsah Jdi na menu
 


Máša

7. 4. 2008

 

Dobrý den,

rozhodl jsem se napsat pár slov, jak se daří Máše.
Asi před 3 týdny jsem si dovezl z útulku kočičku Mášu. Hned jak jsme vyšli z kliniky ven, začala mňoukat, až se všichni kolem ohlíželi. Jakoby se jí z útulku ani nechtělo. V autobuse se hned zklidnila, když se v její přepravní tašce objevila má ruka, která jí hladila a drbala, ona mi ji na oplátku oblizovala.

Obrazek


Když jsme se pak dostali domů, rychle vylezla z tašky, aby si hned našla v bytě svůj úkryt. Prvních pár dnů byla Máša ze všeho vystrašená, bylo na ní vidět, že je v bytě Obrazekpoprvé a bála se téměř všeho, dokonce i svých hraček. Dokonce si během celého dne vystačila se skromným prostorem pod konferenčním stolkem. Ze svého místečka odešla jen se nakrmit a na záchod, i když měla všude dveře otevřené. Ale pokaždé když jsem si k ní dřepl, vyskočila mi do klína a nechala se uklidnit mazlením. Stejně tak se mi drala do náruče, když jsem přišel z práce. Zkrátka prvotřídní mazel.
Asi po týdnu bylo na Máše znát, že se už nebojí, začala si hrát a zvědavě objevovat, co všechno je v kuchyni, v koupelně, ve skříních... Každých pár dní má oblíbenou jednu svou hračku, a pak zase jinou. Zpočátku se jí nejvíce líbila bílá pískavá myška, pak chlupatá koule na šňůrečce, a teď začíná "ničit" chlupatého ptáčka zavěšeného na dveřích.

Obrazek

Včera mu vyškubla černé chlupy, v noci zelené a dnes červené. Ještě pár dní a zůstane jen šňůra... Jen kočičímu škrabadlu se zatím stále vyhýbá, jakoby se bála výšek. A když už si zvykla na svůj nový byt, už mě tolik nepotřebuje k uklidňování, a to mi začala dávat najevo drápáním a kousáním. Když má ale chuť, přiběhne ke mně do klína, nechá se hladit a přitom hlasitě přede jako motorka.

Obrazek


Pokaždé když večer Máše čistím záchodek, přiběhne s rozzářenýma očima a pozorně dohlíží, abych něco nepřehlédl a vyčistil jej opravdu důkladně. Hlavní zkouška, zda je záchodek skutečně čistý, přijde hned za pár minut, když se Mášenka vykaká...

Obrazek


zdravíme Vás,
Máša a M. Sviridov