Jdi na obsah Jdi na menu
 


Max

5. 3. 2008

Před necelými pěti lety jsme se rozhodli, že si po několika letech, kdy jsme po smrti našeho pudlíka pejska neměli, opět nějakého pořídíme. Nejprve jsme se snažili obvolat různé chovatele, ale nevybrali jsme si, a proto jsem se rozhodl navštívit váš útulek. Tam jsem uviděl krásné štěňátko, ještě maličké, a to se mi hned zalíbilo. Paní, která mě provázela, mi otevřela dvířka kotce a pejsek se rozběhl ke mě a chtěl si hrát. Byl jsem rozhodnutý, ještě toho odpoledne jsem přišel se sestrou, aby si pejska také prohlédla a pejsek, kterého jsme ihned pojmenovali Max, šel domů s námi.

Obrazek

 Maxíček byl od počátku velmi živý a temperamentní, na což jsme ostatně byli upozorněni. A i když se naučil poslouchat, temperamentní je dosud a někdy je nemožné jej utahat. My padáme na ústa, ale psisko si pořád chce hrát.

Obrazek

Doma dostal Maxík svůj pelíšek a misku jídla, ale brzy se ukázalo, že miska i pelíšek jaksi nebudou odpovídat tomu, co potřebuje. Z Maxíčka, malého štěňátka, totiž rostlo pořádné psisko. A že je z něj pořádný kus psa, to můžete sami vidět na fotkách. Ale bát se nemusíte, Max je velmi hodný, moc rád se mazlí a neublížil by ani kuřeti. Nejraději má (kromě nás) malé děti, který občas leze do kočárku, a malé psíčky, které si občas odnáší s sebou. Jsme moc rádi, že jsme se k vám tehdy jeli podívat, Maxíček je s námi už skoro pět let a je doslova členem rodiny.

Obrazek