Meny
Dobrý den,
předem bych se ráda omluvila, že Vám do Nadace píši s takovým zpožděním, ale z Menyho (Trojnožky) se stal poměrně akční TURBOKOCOUREK, takže mám kolem něj pořád co dělat Absence jedné nožičky pro něj očividně není žádný handicap.
Prohání se velkou rychlostí po mém nevelkém 1+1, skáče na postel, na křesla i na stůl. Jediné kam se zatím nevydrápal, je parapet. Ten je pro něj příliš vysoko…ZATÍM) Nevěřila bych, že se kotě bez nožičky může pohybovat takovou rychlostí a téměř bez problému.
Původně jsem si do nadace přišla vybrat nějakou starší kočičku nebo kocourka a na Menyho jsem chtěla jen přispět nějakou finanční částkou. Ale při prohlídce jsem si všimla, jak se Meník snažil prostrčit pacičku ven, když jsem šla kolem a řekla jsem si, že bychom to spolu mohli zkusit, i když jsem žádné předchozí „kočičí“ zkušenosti neměla.
Hned od prvního dne, co byl Meny u nás doma, věděl, kam má jít na záchod, kde bude dostávat žrádlo a za svůj pelíšek si zvolil polštář na mé posteli. Byla jsem překvapená, že nemá vůbec strach a není ani trochu bojácný. Vůbec se neschovával, akorát byl trochu unavený. První týden u nás ho trápilo nachlazení. Teklo mu z očiček, měl rýmu, kýchal a nevypadal vůbec dobře. V noci těžce dýchal, jak měl ucpaný čumáček a ob den jsme s ním chodili na kontrolu. Docela jsem se o něj bála.
Doma jsme mu museli 2x denně do tlamičky vpašovávat antibiotika, což nebylo nic jednoduchého. Někdy se to podařilo až na 10.pokus. Až jsem se divila, co všechno je ještě schopný vyplivnout. Prskal a vzpouzel se, nebyl to žádný vzorný pacient. Zatím jsem měla zkušenosti s podáváním léků pouze u psa a ten má přece jen větší tlamu Po 2 týdnech se zdá, že se mu přece jen trochu ulevilo. Rýma a kýchání jsou pryč, večer už taky spí klidněji. Jenom z toho pravého očička mu pořád teče. Ale snad už se to bude jen zlepšovat.
Jeho nejoblíbenějším místem v bytě je notebook, který Meny využívá zejména jako vyhřívanou postel. Někdy se mu dokonce podaří i surfovat po internetu nebo psát přes Skype A samozřejmě ho zajímají i všechny ty dráty, které k notebooku vedou. Zatím jeho zubům odolávají. Nejradši si hraje s čímkoliv, co se hýbe na konci provázku nebo gumičky a za čím může lítat po celém bytě. Je to takový malý kočkodan.
Největším šokem je pro mě jeho denní režim. Kolem 6 ráno (někdy dříve někdy později, víkendy nevyjímaje) začíná jeho ranní „rozcvička“. Sprintuje křížem krážem po celém pokoji. Nevynechá samozřejmě ani postel a když se mu do cesty připlete noha nebo ruka schutí se do nich zakousne. Přítel už párkrát, zatím co spal, zažil šok, když mu bez předchozího upozornění přístál Meny na hlavě anebo když si z něj udělal jakousi součást své opičí dráhy No jo konec sladkému víkendovému vyspávání. Přes den, když jsem v práci, si jen tak pochrupuje a sbírá síly, aby se mohl ve velkém předvést těsně před půlnocí. To je jeho druhý vrchol dne
Trojnožka byl po příchodu k nám celý oslabený a vyhublý, ale nechutenstvím rozhodně netrpěl. K jídlu snědl vždycky všechno, co jsme mu nachystali. Jen vody a granulí se ani nedotkl. Až jsem se bála, jestli z takovou nebude za chvíli dehydratovaný. Tento týden vzal na milost i ty granulky, ale jedině když jsou namočené. Mňoukáním mi pokaždé připomíná, že už je čas k jídlu. Když mu pak v kuchyni u linky připravuju misku, sedí na koberečku za mnou a pozoruje mě Vlastně tak za mnou chodí po celém bytě. Vždycky si lehne na nějaké místo, ze kterého mě může pozorovat a leží tam dokud se nepřesunu někam jinam a on se mnou.
Jak už jsem zmínila na začátku, Meny běhá jako o závod a je proto velký problém nachytat ho v nějaké klidové pozici. Tímpádem mám plno fotek bez Menyho. Jen nějaké zátiší s kobercem nebo postelí. Jediné 2 chvilky, kdy je v klidu, jsou při jídle a ve spánku, takže jeho prozatimní fotoalbum velkou různorodostí neoplývá. Opravdu se omlouvám, žádné skvosty ty fotky nejsou. Na svou obhajobu musím říct, že jsem neměla nikoho k ruce. Až budu fotit Meny příště snad to bude lepší a pošleme Vám nějaké kvalitnější záběry. Chtěla bych za sebe i za Menyho poděkovat všem, kteří přispěli k jeho léčbě. A všem doktorům, kteří ho zachránili.Moc děkujeme!
Lenka a Meny